wz






Neoficiální stránky železniční stanice Praha Masarykovo nádraží
| Hlavní strana| Poslední aktualizace: 11.06.2007

Suchdol nad Lužnicí 2003


Foto: © Zdeněk Štecher, 2003.
Všechna práva vyhrazena.

Koncem měsíce července a začátkem srpna roku 2003 jsme se vypravili s partičkou kluků z práce na výlet do Jižních Čech. Řeklo se: "Jedem pod širák". Tak jsme vyjeli: Já čili Marek "HuHu" Hupka, Luboš "Pěnkava" Křivan, Mirek "Hezoun" Kraus, Pepa "Asimo - vteřiňák" Radil, Jindřich "zatím bez přezdívky" Marek, Zdeněk "Bobr potížista" Štecher s foťákem (taky to tak vypadá).

Tady jsme skoro všichni

První scéna se samozřejmě odehrála ve vlaku. Přišel průvodčí a Bobr se ho zeptal jestli viděl film "Proč ?" Řekl, že ne, tak mu Bobr řekl, že ho vyhodíme z vlaku. Po revizi jízdenek jsme vytáhli mixíky (1/2 litru vodky, a litr a půl šťávy) na dvojici. Kdo chtěl měl svoji. Flašek bylo celkem 8. Pak někdo vymyslel kolovat, tak jsme už ve Veselí nad Lužnicí, ji měli jak z praku. Vyprazdňování tekutin probíhalo v pohodě až na Bobra, který se zapoměl, tak šel pozdě čůrat. Samozřejmě, že nejdřive ptal, kam pořád chodíme.

Pěnkava v lehce podroušeném stavu

Konečně jsme dorazili do Suchdola nad Lužnicí. Průvodčí byl konečně spokojen, že jsme vystoupili. Vyrazili jsme do pískovny se koupat. Pak jsme zapózovali jako holčičky.

Po koupání jak jinak jsme vyrazili do hospody u kempu. Zrovna otevírali. Pivo teklo proudem a po obědě začalo pršet. Tak jsme byli nuceni strávit odpoledne v hospodě. Jak se ukázalo později, máme teď na co vzpomínat. Zahráli jsme si hru "Člověče, napij se !", která bohužel zůstala v Jižních Čechách, protože nevydržela nápor deště.

Hrajeme Člověče, napij se !!!

Kdo tuhle hru zná, ví o co jde. Bobr hrál s takovým zapálením, že večer už vypadal nějak takhle. A navíc mu přestal fungovat foťák, tak se Bobr naštval a v domění, že vytažený film půjde ještě vyvolat, film vytáhl. Za 2 hodiny si vzpoměl, že to nepůjde. No a taky samozřejmě chtěl jet domů.

Podroušený Bobr

Pak přišli do hospody dvě holky. Bobr byl vyslán, aby připravil půdu. Nic nenamítal, dokonce se pomalu sám hlásil, ale pak nám to druhý den vyčetl. Ještě před tím zkritizoval Opočenského, který byl den předtím odsouzen.

Na tomto snímku je náš "Hezoun" Mirek Kraus.

Hodin přibývalo, alkoholu v krvi taky. Bobr s neustálým strachem o svůj foťák si ani nevšiml, že mu ho někdo sbalil. Nastala noc. Jdeme spát pod altánek. Už jenom mrholí. Jdeme lesem a najednou se ozve Bobr. "Můžete mi někdo říct, kam jdeme ??" Ostatní odpověděli: "No přece do Velenic". Bobr na to:"Co budem dělat ve Velenicích ??? Než tam dojdem budem celí mokří". Pepa Radil odvětil: "No co, jdeme k Čongům, tam mají non - stop". Bobr se ale nedal: "Já se vám na nějaký Čongy vyseru, jdu zpátky". Nikdo nic nenamítal. Ani ne za deset vteřin se ze tmy ovalo: "Počkejte na mě". Bobr byl zpátky. Bohužel nepřestávalo pršet a pod altánkem začalo být mokro. Navíc Bobr se rozhodl, že bude spát ve stoje (já se ani nedivím už má praxi z diskotéky). Všichni si ustlali. Bobr se ovšem opřel o altánek (on to byl vlastně takový otevřený vysoký stan). Ten byl nacucaný vodou, takže vytvořily se na plachtě kapsy, které samozřejmě Bobr vylil. Takže nastalo stěhování. Jako první po hádce s Bobrem odešel Mirek Kraus. Našli jsme ho za hodinu v hospodě u kempu. Bobr samozřejmě začal ihned říkat: "To mi řekněte, proč jsme tady nezůstali jako Mirek". Vůbec nevěděl, že tam byl s náma. Noc jsme nakonec strávili v Suchdole na nádraží (na rampě).

Další den bylo nádherně, tak jsme se koupali skoro celý den. Ráno jsme nakecali Bobrovi, že se v hospodě pohádal se servírkou, že by se ji měl omluvit. Bobr šel. Samozřejmě jsme si to vymysleli. Bobr ovšem zářil jak sluníčko. Říkal: "Ona byla překvapená, že jsem přišel". Nastal výbuch smíchu. Navečer jsme se přesunuli do Velenic na diskotéku. Kluci tam totiž studovali, tak měli sraz se známýma. Noc jsme přečkali, každy po svém.

Poslední den bylo opět hezky, tak jsme se opět přemístili do pískovny. Koupání nádherné. Nakonec se Bobr dověděl, že se jede ten den domů, načež spustil: "Co budu dělat v neděli v Praze". My na něj: "Vždyť se říkalo do Soboty". Bobr si ovšem postěžoval: "Já domů nesmím". Nakonec ovšem s náma samozřejmě odjel do Prahy.