wz






Neoficiální stránky železniční stanice Praha Masarykovo nádraží
| Hlavní strana| Poslední aktualizace: 11.06.2007

Ryby 2005


Foto: © Lubomír Křivan, 2005
Text: © Miroslav Kraus, 2005
Všechna práva vyhrazena


V srpnu roku 2005 se konal tradiční výlet k Pepínovi Radilovi na Ryby. Tradiční datum: poslední srpnový víkend. Sestava skoro tradiční: Prcek, Pěnkava, Tolja, Hupíno, nováček Frolin, Míra Kraus a Kopr. Bohužel, chyběl mrzák Bobr, protože se válel ve špitále. (Dohodli jsme se, že kdyby něco, zajistíme mu průhlednou urnu, aby mohl jezdit s námi a něco taky viděl.) Místo bylo také tradiční, rybníky Prckovy rodiny u Ledče nad Sázavou. Míra jel o den dřív, připravit "půdu".

S Prckem jsme ve čtvrtek zajistili sele, sud, pípu, chlazení a v pátek jsme očekávali na nádraží kamarády. Převezli jsme je na chalupu, ubytovali se a narazili sud. Dali jsme si pivko, došli jsme na dříví (plnej valník u traktoru) opět pivko a hurá na ryby.


Dařilo se střídavě, ale docela braly. Po čase dorazil Prcek, že už přivezli prase."Má sto kilo! Bude to stačit?" "Hlady snad nechcípnem" odpověděl někdo. Prcek oznámil, že už to tam kluci (místní) připravují, že z hlavy a nožiček bude ovar. Chytali jsme dál a zbíhaly se nám sliny.


Pak Tolja začal balit, mrmlaje "aby mi někdo nesežral uši, ty mam rád" vyrazil k chalupě. Za hod´ku, když už se stmívalo, jsme vyrazili i my. Naskytl se nám báječný, nezapomenutelný pohled.V kůlně na kamnech probublával ovárek, v rohu tiše předlo chlazení a občas se ozval líbezný zvuk kompresoru. Okamžitě jsme zasedli a jedli, pili, hodovali. Lehce camral Kopr. Vyžadoval libové maso. Vyfotili jsme naše vanny.


Páteční zúčtování: jeden sud, jedna vodka, prasečí palice, čtyři nožky, tři Pěnkavovy raporty

Ráno, v sobotu, se nám nevstávalo nejlépe, někomu bylo lehce blbě. Od toho nás ale vysvobodil Tolja. Přivstal si a než jsme se probudili uvařil z 10litrů ovarového vývaru výbornou česnečku. Ta nás postavila na nohy a vyslali jsme Michala (Prckův brácha) pro nový sud. Dali jsme "selátko" na rožeň (do zastávky), domluvili u něj hlídky a šli na ryby.


Dařilo se, zvlášť Toljovi, ale myšlenkami jsme byli u čuníka a sudu. Po nějaké době jsme to už nevydrželi a přemístili se k dobrůtkám. Vrhli jsme se na pečínku, odřezávali kůži a lemtali pivo. Paráda!


Takto jsme strávili celé odpoledne, občas jsme se různě střídali u chytání ryb. Frolin se vyřádil. Projel se na motorce, koni

a v noci snad i na jalovicích.


Když se začalo stmívat, došel sud. S tím jsme nepočítali. Prcek, Michal a Pěnkava vyrazili do nedaleké vesnice zkusit štěstí. To jim přálo a pro jistotu přivezli dvanáctku. Vůně pečínky a naše povykování přilákalo místní "alkoholiky" a každý přinesl flašku.Vodka, fernet, rum. Dorazil i Mánes. Hupíno se ujal pípy a kompresor nestíhal. Připíjeli jsme si často a vydatně, hlavně na Mánesa což je kus pořádný ženský 100 na 100. Domorodci začali postupně odpadávat a my začali zpívat naše oblíbené hity. Bábu a Kunratice. Došlo i na tradiční focení. My jsme na to sice zapomněli, ale Michal si naštěstí vzpomněl.


Po půlnoci jsme i my byli docela unavení, ale spát jsme šli po jedné dramatické situaci vystřízlivělí.

Sobotní zúčtování: jedno malinké prase(100kg), dva sudy piva, 10 litrů česnečky, mnoho kořalky, 2 kila smažených hub, co přivezla paní Radilová, pět Pěnkavových raportů.

V neděli se už vůbec nikomu nechtělo vstávat, jen ranní ptáče Tolja si přivstal a vyrazil na hříbky. Přinesl jich asi tak zhruba milion. Zbylo trochu polévky, ze sudu jsme vydolovali asi 3 vyprošťováky, tak jsme se poctivě podělili. Následoval úklid, kuchání ryb a výprava na houby. Dalo by se říct, s kosou a valníkem od traktoru.


Po houbách jsme se zastavili u zastávky a ohryzávali maso ze žeber.


Pěnkavovi se točily dolary v očích jak strýčku Skrlíkovi a nestačil dávat raporty "Vezu ryby, maso, sušené houby, čerstvé houby, kopřivy". Hupíno si domů odvážel houby ve velké kartonové krabici od cigaret Petra. Doma to pak do půlnoci zpracovával. Odpoledne se to začalo postupně rozjíždět do svých domovů. Míra s Prckem ještě zůstali do pondělí, zakončili to v místní hospůdce a nočním rybolovem. Chytili ovšem jenom dva "čudly". Tato akce velmi povedla a už se nemůžeme dočkat, až opět vytáhneme pruty, půllitry a zastávku. Na závěr naše heslo:

Já bych jel !!!!