V srpnových dnech roku 2004 se uskutečnila výprava na Ryby. Místem byl vybrán rybník Pepy Radila. V sestavě se oproti červencovým dnům objevil Marek "Huhu" Hupka. Dále byli přítomni Mirek "Miruna" Kraus, Zdeněk Štecher - zvaný Bobr, Jan "Kopr" Koprušťák a Luboš "Penízek" Křivan. Pepa Radil měl za úkol nás očekávat na nádraží v Ledči nad Sázavou.

Cesta začínala na Hlavním nádraží v Praze a jako první se dostavili Marek s Lubošem. O chvíli později se objevil Bobr s první potíží. "Já nejsem vůbec vybaven, nemáte někdo pivo." Obdržel pivo začal barvitě popisovat dovolenou V Turecku s jednou se svých paní. Cesta do Kolína probíhala v pohodě při průjezdu Hrabovkou jsme zamávali Ujetému Šoltovi, který byl z výletu zjevně šokován. Hned začal sondovat, kam jsme jeli. V Kolíně nastoupil "Kopr" a tasí láhev vodky a nastává další problém. Ač se všichni baví, Bobr začíná usínat.

Ve Světlé nad Sázavou přestupujeme na místní motorový vlak a do odjezdu chybí 20 minut. Využíváme toho k doplnění zásob. Vzápětí Bobrovi zvoní telefon a jeho nadřízený chce vědět záležitosti z práce, načež mu je Bobr sděluje. Touto událostí žije Bobr další hodinu, když každému sděluje jak je nepostradatelný.

V Ledči nad Sázavou vystupujeme a hledáme Pepu Radila. Čeká na nás, nezklamal. Pepa ač nám slíbil velkoprostorné auto, přijel jenom s Fiestou. Rozdělujeme se na polovinu. V první skupině jsou Bobr, Huhu a Kopr. Odjíždíme k bráchovi Pepy na kafe. Ostatní jedou nakoupit zásoby na chajdu. Nákupčí a provianťák byl jednohlasně zvolen: Penízek. Ujal se práce a diktoval nákup: 5 kilo flákot z vepřové krkovice, 3 kg buřtů na oheň a pro každého vepřovku. Sud piva koupil Pepa už v předstihu, aby ho vychladil. Účet je přiložen.

Přijíždíme na chajdu u rybníka, každý je nadšen včetně Bobra. Chajda hned u rybníka, se všem líbí. Ne nadlouho. Kopr začíná usínat, přičemž proklíná toho, kdo přinesl tu vodku. Asi už zapomněl, že to byl on. Bobr vykonává zevrubnou prohlídku chaty a začíná mít problém: "Chata je malá."

To už Pěnkava, Penízek v jedné osobě Luboš Křivan, začíná vyrábět ze všech stolů v chatě výrobní linku flákot. Na jedné straně syrové, na druhé naložené. Od Penízka máme na hodinu klid. Má svoje flákoty.

Ostatní využívají chvilky a rozdělávají oheň na opékaní buřtů. Ty jsou dneska na oběd. Bobr opět má potíž: "Já, když mám dovolenou tak musí být takhle hnusně, a to hlásili na dnešek azuro a 27 stupňů." Mezitím navrhujeme první koupání v rybníce. Sluníčko s větrem to zřejmě vidělo a rozehnaly se mraky.

Po obědě jsme se rozhodli nahodit na velkém rybníce. Jako doprava byl zvolen traktor s vlečkou, kterou jsme si upravili pro svou potřebu sedačkami a sudem. Cesta k druhému rybníku byla dlouhá asi 300 metrů.

U druhého rybníka jsme nahodili a čekali. Bobr nahodil prut s trojháčkem a čtvrtkou chleba a usnul. Spal až do konce lovu, přičemž se na sluníčku osmáhnul. Rybu nechytil nikdo, bylo hrozné vedro a rybám se nechtělo. To byl ovšem konec lovu pro Bobra, když po 3 hodinách lovu vytáhl prut z vody a řekl: "No to jsem čekal, že nic nechytíme, když to neumíme." Taky jsme se při lovu koupali a sud byl ponořen v rybníku. Piva už ale bylo málo, sud se převrátil a pivo bylo zředěno vodou z rybníka.

Po návratu z lovu začíná mít Bobr potíže s teplým pivem, k čemuž se přidávají i ostatní, měníme tedy traktor za Fiestu a jedeme do hospody. V hospodě opět Bobr usíná trhavým spánkem a v mezerách nadává na pomalou paní vrchní. Vysvětluje nám: "Když si objednáme 5 piv" (i když nás bylo šest a každý chtěl pivo) ,"tak má vrchní kmitat a né, že tady budeme sedět a nic". Sdělujeme mu "novinku", že nás je šest, nemůže se Bobr jaksi dopočítat. Pak přichází vrchní s vytouženými pivy a Bobr se ptá na něco k jídlu. Tlačenka už není, což Bobr opět kritizuje, že On Bobr přijel na venkov a není tlačenka. Bobr pak ale zjistil, že paní vrchní je docela hezká ženská, začíná se dvořit a okamžitě se nabízí, že kdyby měl hospodu, ona bude první koho zaměstná.

Po pár pivech Pěnkava zjistil, že je možnost si jít zahrát šipky. Nu tedy jde se na ně. Během tréninku si Bobr zdřímnul, pak jsme mu dali šipky a řekli jsme mu ať jde házet. Po tradičních výmluvách Bobra "Já to neumím, já nemám brejle" jde házet. Jde mu to excelentně. Nápřah větší než Jan Železný s oštěpem a trefa do černého - ovšem mimo terč. Po třech kolech hry "Odečet 501" má Bobr s Pepou Radilem nejvíc bodů, přičemž Huhu Bobra uklidňuje: "To je dobrý Bobr vedete, máte nejvíc bodů". Za další dvě kola Bobr zjišťuje, že je to špatně. Na výsledcích to nic nemění Bobr se trefuje do "černého". Prohra je jasná, Bobr s Pepou kupují zelenou. Odcházíme z hospody, Bobr by nejradši zůstal. A tak aspoň se snaží ulovit servírku na flákoty. Nic naplat. Servírka musí domů a Bobr je naštvaný a začínají mu hrát žábry. Odjíždíme Fiestou s kárkou zpět na chajdu.

Po příjezdu na chajdu si jde Bobr opět lehnout. Začínáme podpalovat gril, než se udělají první flákoty, zkoušíme na malém rybníku lovit ryby. Berou, ovšem jsou pod míru."Zde jsou jenom malé", vysvětluje Pepa. "Jako trénink je to ovšem dobrý" říká Huhu. Tak chytáme.

Zřejmě vůně flákoty zbudila Bobra a tak se z chajdy ozývá: "Já nemám tričko, tady je tma jak v prdeli, já ho nemůžu najít. Měl jsem dvě trička a nemám ani jedno." Mirek Kraus vejde do chaty a říká: "Ty vole tady máš jedno, na židli". Bobr odvětil: "No jo, ale to druhý, kde je to druhý ?" Když spokojeně snědl své 2 flákoty a odchází do chajdy si znova lehnout, cestou padá do rybníka jednou nohou. Nevěnuje tomu pozornost, avšak asi za 10 minut se ozvalo: "Já mám jednu nohu mokrou." Večer usínáme v chajdě pod spacákem, ne tak Bobr. Spí bez spacáku a ráno se klepe zimou. "Jsem byl línej vytáhnout si spacák" tvrdí ráno. Pak učiní další objev. " Ty vole, já mám mokrou jednu botu a nevím proč." Připomínáme mu jeho noční "koupání" na což si vzápětí ihned vzpomíná. Pak se Huhu zeptal: "Proč jsi s námi večer nelovil ?" "Já to neumím." Odvětil suše. Ačkoliv většina z nás chytala ten večer poprvé, nechali jsme Bobra být.

Na snídani byly buřty. Po snídani odcházíme na velký rybník (traktor musel do práce) koupat se a lovit.

Dneska už je to lepší ryby berou. Huhu pochytal samé malé, tak je nechává dožít a brousí si zuby na výlov. Bobr rezignovaně už ani nenahazuje, lehá si na ručník a začíná usínat a opalovat se. Prostě neumí to.

Postupem času Mirek Kraus vytahuje 2 velké kapry. Jednoho sám a druhého za pomocí Luboše Křivana, za což si kapra pak Luboš vzal.

K obědu jsou opět flákoty a na cestu vybavuje Pěnkava každého vepřovkou. Nastává závěrečný úklid, ostatní kuchají kapry. Mezitím Huhu našel chajdě zásoby všeho možného. "Je to třeba dopít" tvrdí. Následuje Zelená, Becher, Fernet a Vodka.

Hodina už pokročila, opět rozdělení na poloviny. Bobr finišuje s potížemi na třídveřovou Fiestu: "Nechci nic říkat, ale co kdyby začalo hořet ?". Usměrňujeme Bobra dozadu, aby neutekl : ) Nakonec Pepa potřebuje ještě prostor pro věci, tak Bobra umísťujeme do druhé várky dopravovaných osob. Jako sraz je určena hospoda na Růžku. Huhu s Koprem ztrestali 2 Plzně a zelenou, pak už přijel zbytek. Piva a zelený kolují, Pěnkava začíná vyhledávat další spojení, což Bobr s Mirkem rezolutně odmítají. Hodiny kvapí, přesouváme se na vlak. Ještě svlažujeme zabité kapry v igelitce tekoucí vodou na nádraží, ryby jsou proložené kopřivami, aby vydržely. Nastupujeme do vlaku, začínáme vyprávět o tom jak Pěnkavovi teče krev z igelitky, copak asi veze ? Následuje porada o jednom děvčeti ve vlaku, což Bobr završí větou: "Co na ni vidíte, támhle ta je hezčí.""Tak se jdi na ni podívat", řekl Miruna. Bobr nelenil a šel. To co následovalo byl trapas na celý vlak.

Ve Světlé nad Sázavou opět doplňujeme tekutiny, Bobr se pokouší o další zoufalý lov, který opět končí neúspěchem. Nastupujeme do rychlíku směr Praha a Bobr opět usíná. Následuje focení jeho foťákem. Po dojezdu do Prahy navštěvujeme čínskou restauraci, kde si objednáváme pivo. Bobr opět nadává, že pivo je teplé. Vzápětí vytahuje foťák a ve snaze dofotit film fotí jídelní lístek, kapra v igelitce, stůl a nakonec i sám sebe. Nakonec se všichni rozcházíme domů a Bobr do své věže.